Jak číst MAF 2023?

ČEPS představil po 20 měsících nové hodnocení zdrojové přiměřenosti české energetické soustavy do roku 2040. Jde o výhled české energetiky, který je nejen klíčový, ale bohužel také často opomíjený médii a širokou veřejností. Datarun se v krátkém návodu pokusil jednotlivá sdělení učinit srozumitelnějšími. Některá tvrzení obsahují i drobné či větší rozpory, které jsou ve zprávě zdůrazněny. 

1. Po roce 2030 zůstanou v provozu jen teplárny a průmyslové energetiky. Avšak otázkou zůstává, odkud tyto zdroje získají uhlí, pokud zavření velkých elektráren povede k ukončení provozu uhelných dolů z důvodu nerentabilnosti. Bude těžba uhlí finančně podporována navzdory vysokým nákladům? Předpokládá analýza variantu, kde v provozu zůstane pouze elektrárna Ledvice a lom Bílina, i když to pro mnoho odběratelů technicky není přijatelné kvůli rozdílům ve spalovacích vlastnostech uhlí? 

2. Podle analýzy začne zdrojová nevyrovnanost až v roce 2035, přičemž předchozí zpráva MAF CZ 2022 upozorňovala na možný kritický nedostatek zdrojů již v roce 2030. Situace se zlepšila hlavně díky dramatickému snížení projekcí budoucí poptávky po elektřině, což odráží pomalejší pokrok v elektrifikaci vytápění, dopravy a průmyslu, než bylo původně plánováno. Dalším faktorem bylo posunutí úplného odchodu od uhlí. Důležitou roli hraje také důvěra ve stabilní možnost importovat elektřinu. 

3. Kvůli dynamickému vývoji české energetiky byly na jaře 2024 provedeny aktualizace dat a vydání dokumentu bylo posunuto na podzim 2024. Zatímco data pro ČR byla revidována, informace o Německu zůstaly na základě údajů z počátku roku 2023, což nereflektuje např. nižší německý rozvoj plynových elektráren, což může snížit možnosti pro budoucí export. 

4. Čistý dovoz elektřiny by mohl v roční bilanci překročit 20 procent spotřeby, zatímco v zimě bude dosaženo maximální úrovně okamžitého importu, která v roce 2035 může dosáhnout až 8 000 MW. 

5. Analýza zmiňuje „významné přebytky elektřiny“ v Německu a Francii, ale upozorňuje na možnost, že tyto přebytky budou využity k výrobě vodíku pro místní průmysl a nikoliv pro export. Bez jasnosti v tomto bodě je obtížné zajistit správnost výpočtů zdrojové přiměřenosti. 

6. Stejně jako v předchozím roce, zpráva uvádí ekonomickou hodnotu nepokrytého zatížení, která vzrostla z 4016 eur/MWh v roce 2022 na 16 000 eur/MWh v roce 2023. To reflektuje rostoucí význam dodávek pro české odběratele. 

7. Instalovaný výkon plynových zdrojů by měl do roku 2025 mírně klesnout. Do roku 2030 by mělo být připojeno cca 1 175 MW nových zdrojů, což zahrnuje všechny fáze nového zdroje v Mělníku. Objevují se však informace o zpoždění těchto projektů, což vyvolává otázku, zda by nebylo lepší mít konzervativnější odhady. 

8. V roce 2035 má být spuštěn malý modulární reaktor s kapacitou 285 MW a do let 2036 a 2038 by měly být připojeny nové bloky v Dukovanech. Analýza však nijak nezmiňuje technické obtíže spojené s paralelním provozem nových a starších bloků a nedostatek chladicí vody. Pokud by se nové bloky nepodařilo postavit, česká energetika bude v kritické situaci.

9. Vývoj v solární energetice je odhadován velmi optimisticky. I konzervativní scénář předpokládá v roce 2025 nárůst o 1825 MW, což je vyšší než dosavadní rekordní růst 970 MW za rok 2023, kdy trh spíše stagnoval. 

10. Demand Side Response (reakce na straně spotřeby) je často prezentován jako zásadní krok pro českou energetiku, ale i při maximálním nasazení by do roku 2040 poskytl jen 220 MW, což odpovídá výkonu jednoho bloku uhelné elektrárny. 

11. Po roce 2030 se počítá s přeshraničním sdílením služeb výkonové rovnováhy. Pokud však budou uhelné zdroje odstaveny bez dostatečného rozvoje plynových, bude ČR opět závislá na stabilitě dodávek ze zahraničí. 

12. Zpráva poukazuje na potřebu „dozdrojování“, tj. výstavby nových zdrojů pro zajištění energetické přiměřenosti, zejména v případě nepříznivých klimatických podmínek. V roce 2030 by tak mohlo být zapotřebí až 3000 MW v řiditelných zdrojích. Bylo by bezpečnější stavět nové zdroje před vypínáním starších? 

13. Produkce z obnovitelných zdrojů v zimě nebude dostačující a bude vyžadovat aktivaci nejdražších zdrojů v rámci celé Evropy. V některých hodinách bude ČR muset pokrýt spotřebu importem s vysokými náklady, což ukazuje na vyčerpání kapacit i v okolních státech. 

Pro větší přehlednost jsme vybrali i podle nás nejdůležitější pasáže z MAF 2023 a rozdělili je do jednotlivých bloků. Celou zprávu najdete zde https://www.ceps.cz/cs/zdrojova-primerenost - rok 2023 

Uhlí 

Str. 6: „Tento scénář předpokládá postupný útlum uhelných zdrojů, kdy se k roku 2030 stává provoz většiny uhelných elektráren neekonomickým (rostoucí cena emisní povolenky, neexistence finanční podpory apod.) a za tímto horizontem je spalování uhlí záležitostí výhradně menších tepláren a závodních energetik.“ 

Str. 25: „V Respondentním scénáři po roce 2030 využívají uhlí už jen menší zdroje a teplárny, Progresivní scénář pak počítá s úplným odchodem od uhlí do konce roku 2030.“ Str. 29: „Z dat od provozovatelů uhelných elektráren (Respondentní predikce) vyplývá, že většina zdrojů bude odstavena počátkem 30.let, v dalších letech provozovatelé plánují udržovat v chodu pouze některé vybrané teplárenské zdroje, případně zdroje pro závodní energetiku.“ 

Str. 57: „Vývoj uhelných zdrojů se řídí plány, které provozovatelé zdrojů poskytli v rámci dotazníkového šetření z roku 2024 reflektujícího aktuální dění v energetice. Provozovatelé uhelných zdrojů v něm oproti předchozím sběrům dat plánují dřívější odchod od uhlí, protože bez finanční podpory by jejich provoz nebyl ekonomicky udržitelný. Uhlí tak po roce 2030 přestává tvořit zásadní součást zdrojového mixu a jeho spalování zůstává záležitostí menších tepláren či závodních energetik.“ 

Str. 59: „V letech 2035 a 2040 se uhlí využívá jako palivo pouze v menších teplárnách a závodních energetikách, a to ve vynuceném režimu výroby, což způsobuje nárůst jejich doby využití.“ 

Str. 66: „Progresivní scénář se odlišuje zejména ukončením provozu většiny uhelných elektráren ke konci roku 2029, v roce 2030 uhlí ještě zůstává jako palivo v některých teplárenských a závodních provozech, aby v dalších letech již přestalo být využíváno zcela.“

Dovoz elektřiny 

Str. 18: (scénář B, ERAA): „V roce 2030 nastávají potíže s pokrytím poptávky např. v ČR, sousedním Německu, ale také ve Francii či Belgii, které se dále zhoršují v roce 2023.“ Str. 60: „V okolních státech je významná pozice Německa, které se díky masivnímu rozvoji OZE a stavbě plynových elektráren z importního regionu stává postupně silným exportérem a v roce 2040 vyváží až 18 % své celkové spotřeby do zahraničí. Naproti tomu čistá pozice Rakouska, Slovenska i Polska (po počátečním výkyvu) se postupně mění na stále více importní.“ 

U Německa je pro rok 2030 indikován čistý export 52 TWh, což vypadá skvěle – ale už nikde není uvedeno, že jde pouze o bilanci významně zkreslenou obdobími s příznivými klimatickými podmínkami (v nepříznivých klimatických podmínkách bude země v brutálních deficitech). 

Str. 69: „V letech 2030 a 2035 se podíl salda na spotřebě elektřiny pohybuje nad 20 %.“ Str. 85: „Německo bude jedním z nejvýznamnějších exportérů elektřiny v Evropě.“ – velmi manipulativní tvrzení! 

Str. 87:„V roce 2025 jsou pro oba scénáře průměrné české měsíční day-ahead ceny vyšší než ty německé.Výjimku tvoří leden, kdy se díky nedostatku dostupného výkonu OZE pro pokrytí zimních špiček spotřeby v Německu exportuje také výroba z českého flexibilního výkonu.“ 

„Největší vliv na tento rozdíl spreadu má kritický měsíc leden, v němž navzdory rostoucím německým OZE nebude dostupný výkon pro pokrytí poptávky v Německu.“ 

Str. 88: „V srpnu 2023 německá vláda ve své Kraftwerksstrategie (strategie na podporu elektráren) nastínila financování výstavby až 24 GW plynových elektráren. (...) V únoru 2024 nastalo upřesnění této strategie s novým cílovým výkonem, konkrétně 10 GW. V červnu 2024 byla plánovaná kapacita nových plynových zdrojů opět upřesněna, a to ve výši 12,5 GW nových hydrogen-ready elektráren.Odborníci odhadují, že toto číslo je nedostatečné a nový výkon do roku 2030 by měl dosáhnout zhruba 25 GW.“ 

„Otázka, zda je vhodnější exportovat německé zelené přebytky elektřiny do zahraničí nebo je použít pro výrobu zeleného vodíku, představuje dilema německé elektroenergetiky.S výrobou vodíku každopádně počítá Národní vodíková strategie z června 2023, která uvažuje příkon elektrolyzérů v Německu ve výši 10 GW k roku 2030.“ 

Analýza správně rozděluje ekonomický a bilanční import 

Str. 91: „Výše importního salda dosahuje v r. 2035 v ojedinělých hodinách maximální hodnoty až 8000MW.“ 

Str. 95: „Dovozní závislost odvozená od bilančního importu nepřesahuje v žádném roce ani scénáři roční hodnotu 9 TWh, což je v souladu s kritérii platné státní energetické koncepce. Na druhou stranu však okamžitý bilanční import (tj. závislost na dostupném výkonu v zahraničí) dosahuje v zimních měsících nejvyšších hodnot 4 500 až 5 400 MW v roce 2030 a 5 500 až 7 600 MW v roce 2035.Jedná se o nízký počet hodin s takto vysokým importem, proto by využití tuzemských zdrojů bylo neefektivní a neobešlo by se bez jejich podpory.“ 

Str. 99: „Otázkou přitom zůstává, zda elektrická energie z přebytkových zemí (zejména Německo a Francie) bude skutečně exportována, nebo bude využita pro výrobu vodíku pro tamní průmysl.“

Str. 100: „V zimním období však v některých hodinách dochází k vyčerpání všech dostupných zdrojů v Evropě, což vede k nedodávce elektřiny i při využití potenciálu DSR s velmi vysokou cenou.“ 

Plyn 

Je zvláštní, že instalovaný výkon plynových zdrojů mezi lety 2023-2025 má poklesnout o pár stovek MW. Nástup cca 1 175 MW do roku 2030 nejspíš odráží dokončení všech tří etap (2026, 2029, 2030) nového plynového zdroje v Mělníku (1 000 MW) + několika menších zdrojů. 

Jádro 

Analýza počítá v roce 2035 se spuštěním malého modulárního reaktoru o instalovaném výkonu 285 MW a připojením dvou nových bloků v Dukovanech (2x 1000 MW) v letech 2036 a 2038 (ani slovo o technickém řešení souběhu – chladicí voda). Analýza ukazuje , rozsah problému v případě, že se Dukovany nepostaví. 

Fotovoltaika 

Str.: 33: „Dle údajů ČEPS a provozovatelů distribučních soustav se aktuálně instalovaná kapacita solárních zdrojů pohybuje (...) okolo 3 840 MW.“ 

V rekordním roce 2023 vzrostl instalovaný výkon FVE o 970 MW. Nyní se rychlost výstavby spíše snižuje, trh stagnuje. Proč i konzervativní scénář počítá v roce 2025 s dramatickým nárůstem o 1825 MW za rok? A v dalších letech průměrný nárůst o 1 145 MW? 

Služby výkonové rovnováhy 

Str.: 54: „Ve výpočtech po roce 2030 se předpokládá postupný rozvoj přeshraničního sdílení SVR.“ Čili i v oblasti stabilitě sítě budeme závislí na zahraničí! 

Požadavky na dozdrojování 

Str. 70: „Výsledky předchozí podkapitoly ukazují, že za účelem dosažení zdrojové přiměřenosti bude zapotřebí výstavba nových zdrojů, tzv.dozdrojování.Tyto nové zdroje jsou nezbytné pouze v situacích, kdy dochází k překročení normy spolehlivosti, tj.po roce 2035, respektive po roce 2030 v případě citlivostní analýzy na extrémní počasí v obou uvažovaných scénářích.“ 

Takže v případě špatného počasí nastane problém už po roce 2030! 

Fajn, pojďme dozdrojovávat. Ale mělo by to jít opačně – nejdřív stavět, pak vypínat, ne? Výše požadavků na dozdrojování mimochodem odpovídá stávající flotile kondenzačních uhelných elektráren.

Ceny 

Str. 80: „Pokud během delšího období průměrná cena elektřiny výrazně převyšuje průměrné výrobní náklady, může to naznačovat nedostatečnou zdrojovou přiměřenost, a to i když sama míra nedodávka elektřiny nepřekračuje aktuálně stanovené standardy spolehlivosti.“) 

Str. 84: 

1) Pokles cen mezi roky 2025 a 2030: Tento pokles je způsoben zejména prozatím dostatečnou produkcí elektrické energie v tuzemsku v kombinaci s ekonomicky výhodnými importy, což potvrzuje světle zelené pásmo v roce 2030 kopírující vývoj osvitu během roku. 

2) Nárůst cen mezi roky 2030 a 2035: Zatímco se pásmo nižších cen prohlubuje díky stále větší výrobě ze solárních elektráren během teplejší poloviny roku, v zimním období výroba z intermitentních OZE nestačí pokrýt rostoucí tuzemskou spotřebu.Ta je navíc v některých hodinách tak vysoká, že pro její pokrytí musí být aktivovány nejdražší zdroje v celoevropském žebříčku, což svědčí o vyčerpání dostupných zdrojů i v okolních zemích (zde došlo k zohlednění elasticity poptávky odpovídajícím zastropováním cen).Vysoké ceny se v 51.týdnu objevily i v jiných cílových letech (v Progresivním scénáři také v roce 2030), v roce 2035 by však měly významný dopad na celkový cenový průměr bez zohlednění elasticity poptávky. 

Str. 87: Česká výrobní základna nebude mít dostatek flexibilního výkonu na pokrytí spotřeby v několika kritických hodinách, který bude muset pokrýt obzvlášť nákladným importem. Značné výkyvy lednových spreadů mezi scénáři i cílovými roky jsou dané krátkými obdobími, kdy dochází v jedné zemi k nedodávce oceněné cenovým stropem, ale druhá země se nedodávce vyhne. 

Str. 87: „Trajektorie německé elektroenergetiky se v budoucnu může v kontextu nových rozhodnutí německé vlády zásadně měnit, což se značnou měrou promítne i do velikosti česko- německého spreadu. Analýza cenotvorby pro Českou republiku nicméně ukazuje, že rostoucí import zelené elektřiny ze zahraničí pomůže snížit české velkoobchodní ceny elektřiny.V zimě však může dojít k vyčerpání všech dostupných zdrojů v Evropě a k nedostatku elektřiny. Proto je v každém případě důležité budovat nové flexibilní zdroje výroby elektřiny a zlepšovat energetickou účinnost, aby se předešlo výpadkům v kritických hodinách a snížily se špičky spotřeby.“

Disclaimer k česko - německému spreadu

Nebylo by tedy lepší budovat něco, co Němci nemají? 

„S rostoucí spotřebou a klesajícím počtem zdrojů poskytujících flexibilitu bude postupně narůstat význam importu elektrické energie jakožto jednoho z hlavních hybatelů cenotvorby.“ 

Závěr

Hodnocení zdrojové přiměřenosti elektrizační soustavy ČR do roku 2040 (MAF CZ 2023) na první pohled přináší o dost optimističtější pohled na rozvoj české energetiky v nadcházejících letech než jeho předchůdce z loňského jara. Podrobnější zkoumání však prozrazuje, že ve skutečnosti je jeho poselství neméně alarmující. V české ani evropské energetice se od jara 2023 nic zásadního nezměnilo. Problém zůstává pořád stejný (po konci uhlí budou chybět řiditelné zdroje) a analýza ho jen posouvá v čase o několik let dál. Tento posun má přitom tři základní podmínky: 

1. Od uhlí budeme odcházet pomaleji, než nám aktuálně říká trh (tedy postupně po roce 2030, ne dominově v roce 2027) 

2. V kritických dobách bude ve střední Evropě dostatek elektřiny k importu (navzdory aktuálnímu nepříznivému vývoji plynové energetiky v Německu) 

3. Spotřeba elektřiny nebude dramaticky stoupat (což plyne nejen z pokračující stagnace ekonomiky, ale také z pomalejší dekarbonizace vytápění, dopravy a průmyslu) 

V současnosti se jeví jako pravděpodobná zatím pouze třetí podmínka, která je ovšem poněkud v rozporu s klimatickými a ekonomickými ambicemi naší země a EU.  

Z odborného hlediska lze dokumentu vytknout především jeden podstatný nedostatek, a sice, že ignoruje ekonomiku hnědouhelných lomů a počítá s nerealizovatelnými variantami vývoje uhelné energetiky, v nichž zůstávají v provozu pouze uhelné teplárny a závodní energetiky, případně jediná elektrárna Ledvice a jediný důl Bílina. Jedním z nejdůležitějších závěrů MAF

CZ 2023 je volání po dozdrojování české energetiky, a to v objemu odpovídajícím aktuální kapacitě šesti velkých kondenzačních uhelných elektráren (Prunéřov, Tušimice, Počerady, Chvaletice, Ledvice, Dětmarovice). Analýza přitom připouští, že ono dozdrojování (především v podobě paroplynových zdrojů) v Česku zatím nemá reálnou projektovou, natož investiční podobu. Situace, v níž už nebudeme mít uhlí a ještě nebudeme mít odpovídající náhradu, byla dříve popisována jako budoucí riziko. Nyní ji lze označit již za pravděpodobný scénář, jehož předpokládaná doba trvání se neustále prodlužuje. Na druhou stranu dokument na základě definované metodiky pouze odráží energetickou realitu a již nepřináší odpověď na otázku, zda bude ekonomicky a bezpečnostně výhodnější podržet v provozu déle stávající uhelnou flotilu alespoň do doby, než se podaří náhradní zdroje vybudovat a spustit, anebo ponechat uhlí zcela napospas trhu a teprve poté budovat a spouštět nové zdroje. Tato otázka už je výsostně politická.